Dračí styl

     Drak, legendární zvíře, jehož „existenci“ lze nalézt jak v českých pohádkách, tak v čínské mytologii, je nerozlučně spojen také se stylem bojového umění, kterému se věnujeme. Jak je to však s jeho projevem, když na rozdíl od jiných stylů zvířat, jejichž pohyby šlo sledovat, draka nikdo neviděl?

     Při představě samotného draka musíme především vycházet z jeho mytologických vlastností i démonické krásy. Snad každý může v sobě vycítit, jakou drak disponuje silou, rychlostí, energií, ladností pohybu a také tajemností, kterou právě jeho „neexistence“ demonstruje. Za touto tajemností se skrývá i samotná podstata technik a způsobu boje. Ve znamení symbolu harmonie, známého pod pojmy yin a yang, je i drak sám, neboť jako zvíře, které podle mýtů má spojitost s vodním živlem - mořem, je schopen chrlit oheň, létat ve vzduchu a ovládat i prostory na zemi, jako to představují živly – voda, oheň, vzduch a země, které jsou v neustálém vzájemném vztahu. Dračí protáhlé tělo, v jehož dynamice se skrývá mrštnost a nevyzpytatelnost, dokáže vytvořit velikou a cílenou sílu na citlivá místa soupeře.

    I náš klub, který se tomuto umění boje věnuje, reaguje mimo jiné na tyto vlastnosti bičovitými a tvrdými technikami na vitální body, které jsou pro některé možná paradoxně projevem uvolněnosti a zároveň rovněž reaguje na potřebu vývoje praktické sebeobrany, které s sebou přináší reálný svět. Jsme styl, který kromě tradic není ortodoxní, proto se nebrání vstřebat do sebe jakékoli techniky, které jsou tvořeny i jinými metodami boje, což je zakotveno do názvu „Dju Su“. Z těchto důvodů lze vidět při našich exhibicích prvky Juda, Aikida i dalších mnoha systémů, které bojové umění nesmírně obohatily.

     Toto pojednání nemusí zákonitě korespondovat s jiným náhledem na styl draka a v žádném případě není dogmatickou propagací stylu jako nejlepšího a podobně. Je to zkušenost, kterou jsme studiem stylu získali vlastním poznáním a takto ji vnímáme.