|
Kung Fu
 O Kung FuOddíl
Ostatní
|
www.dragon-claw.cz / O Kung-Fu
Z nejdávnější historie Kung-Fu
Dovednosti vedoucí v boji k vítězství byly během lidského bytí rozvíjeny a trénovány, ale za rozšíření a preciznost bojového umění vděčíme mnichům u kláštera Shaolin. Důležitosti se těšil hlavně mnich jménem Bodhidarma (Ta-Mo), 28.následník Gautama Buddhase, jako zakladatel řádu Shaolin. Bodhidarma pocházel z jihoindického Tamulu, přesněji řečeno Kanchipuranu, města poblíž Madrasu. Vydal se na cesty do Číny, aby šířil Chan-Buddhismus. V jeho cestovním zavazadle byly metody jógy a meditací, stejně jako indické bojové systémy Varma Kalai a Kalaripaiat.
Když Bodhidarma kolem roku 520 n.l. (v období vlády dynastie Liang, 506-550 n.l.) dosáhl Číny, odebral se na dvůr císaře Liang Wu-Ti. Ten mu poskytl audienci a ptal se ho na jeho požadavky. Pln nadějí se Bodhidarma císaři vyjádřil, ale narazil na neporozumění a tak se rozhodl cestovat dále, až dorazil do provincie Honan, kde vystoupil do tamního kláštera Shaolin na hoře Hao-Shan. Po dobu devět let tam meditoval v jedné jeskyni. Sága říká, že se jeho stín vtiskl do skály a ještě dnes je v klášteře Shaolin k shlédnutí kousek skály s vyobrazením Bodhidarmy. Po devíti letech meditací se Bodhidarma stal prvním patriarchou Chan-Buddhismu a vyučoval mnichy osmnácti statickým cvičením a dvaceti čtyřem svalovým cvičením, aby si zlepšili svou fyzickou kondici. Tak se stal klášter Shaolin kolébkou asijského bojového umění, kde se Shaolin Kung-fu vyvíjelo z indických bojových technik a prvků jógy a již ve třetím století uvedených čínských bojových systémů a filozofických pojednání Lao-Tse ve spojení s Chan-Buddhismem.
Z Číny se bojové umění rozšiřovalo do celého světa. Bojový styl Chan Shaolin Si byl za vlády Mao'c'Tunga téměř vyhlazen. Do Evropy se poprvé dostal počátkem 70.let 20.století a byl cvičen v Německu pod vedením profesora sifu Ganjuuryna Dschero Khana.
Ganjuuryn Dschero Khan - zakladatel stylu
Prof. Dr. SiFu Tze – princ Ganjuuryn Dschero Khan – Chen Tao Tze – Gerald Karel Meijers se oficiálně narodil 28. srpna 1928 v Ulan Buhar ve šlechtickém rodě Bordschigin z rodu Koko Mangchol v Mongolsku. Jak se říká, s krví na rukou. Jeho předkové sahají až k legendárnímu Čingis Chanovi. Jeho otec byl princ Ghainur Khan a jeho matka byla princezna Taimu. Kvůli politickým poměrům, které v tehdejší době panovaly, nechal otec D. Khana (tehdy asi čtyřletého) odvést mnichy do bezpečí. Vychováván byl od té doby buddhistickými a taoistickými mnichy. Když uprchl z Mongolska, bylo jeho jméno změněno na "Chen Tao Tze", aby bylo možno udržet v tajnosti jeho původ. Tento útěk však skončil v dřívější nizozemské části Indonésie. Mniši zprostředkovali, že se dostal do indonéského sirotčince. Zde byl adoptován vysokým nizozemským důstojníkem Corneliem Meijersem, který mu také dal jeho dnešní jméno. Díky svému adoptivnímu otci vyrůstal většinu času ve vojenských táborech, kde se dostal do kontaktu s různými bojovými systémy. S Martial Arts začal jako sedmiletý. Podle vlastních slov byl mnich Lee Tjen Tao jeho prvním učitelem.
U mnicha Tao Tao Tze se naučil Chikong. Během japonského obsazení Indonésie od roku 1942 byl zavlečen do různých táborů kde ve věku 15 let zabil jednoho japonského hlídače. Potom zmizel v klášteře Klenteng Hiap Thian Kiong v Bandungu. Podle vlastních slov ho zde 2 roky vyučovali Tong Yi Fase, Tie Kang Fase a Yuan Len Fase. Mělo při tom jít o meditaci a bojové umění Chuan-Chu. Yuan Len Fase mu dal jméno "SiFu Tze", což znamená "Malý učitel".
Po ukončení japonského obsazení v roce 1945 chtělo Nizozemí opět uplatnit svůj nárok na své kolonie. V důsledku toho došlo k indonéské válce o nezávislost. Dschero Khan teď začal svou vojenskou kariéru a sloužil v "Andjing Nica Bataljon" nizozemských koloniálních vojsk (KNIL). Zde se naučil zacházet s různými zbraněmi, např. s klewangem (šavle odvozená od pruské šavle důstojníků kavalérie). Poté byl přidělen ke sboru speciálních jednotek (KST). Trénoval Militair All-Combat a narazil na čtyři Thajvance, kteří ho seznámili s Po-Chi. Po indonéské nezávislosti v r. 1949 byly jednotky poslány zpět do Nizozemska.
Když přicestoval v r. 1950 do Nizozemska, dostal od obvodového soudu v Harderwijk jméno Gerald Karel Meijers, jinak by nemohl v Nizozemsku zůstat a dělat vojenskou kariéru. Později sloužil v Koreji a ve Vietnamu. V Korejské válce se naučil Tae-Kyon jako vojenský boj zblízka (v této době ještě nebyl žádný styl Tae-Kwon-Do) a podle vlastních slov obdržel 9.2.1953 1. Tan Tae-Kyon Army Vombat. Od nizozemského ministra obrany dostal pas jako válečný veterán. Stal se členem V.O.K.S. (Korejští bojovníci), N.D.V.N. (Spojené národy) a pluku van Hertz, stejně tak členem 2. US divize pěchotního pluku v Koreji a US Vietnam Veterans Special Forces.
Po válce v Koreji navštívil v Japonsku univerzitu Shorinji Kempo a naučil se v Thajvanu Po-Chi. Roku 1954 se stal Prof. Dr. Sian Teh Huang z Thajvanu jeho učitelem (podle něj jeho nejdůležitějším učitelem). Od r. 1954 učil Kempo (nebo Po-Chi) v nizozemské armádě jako výcvik boje zblízka (Militair All-Combat). Stejně tak trénoval americké vojáky v Havelte (Nizozemí). Od r. 1955 vyučoval Kempo na sportovní škole G.J.M.van Zantwijk v Utrechtu, tato navazovala (nebo byla připojena) na "International Judo und Jujitsu League (IJJL). Od roku 1958 trénoval Judo a Jiu-Jitsu ve sportovní škole Boersma v Amersfoortu (Nizozemí). Nizozemský mistr karate Jon Blumink informuje, že Dschero Khan byl v r. 1962 jedním z jeho prvních "učňů" v Tung-Jen Dojo. D.Khan přitom trénoval Kyokushinkai-Karate M. Oyama. V červnu 1962 založil svou první soukromou školu bojového umění. V této době už se vyskytovali nositelé danu Kempo (All-Combat), jako Frits Drijssen a G.J.M. van Zantwijk.
Na začátku roku 1962 se D.Khan seznámil s vojákem Paatjem Faulhaberem, který pocházel z Indonésie a provozoval čínsko-indonéské Kun-Tao. Po předvedení Kyokushinkai-Karate v květnu 1962 poprosil Paatje Faulhaber D.Khana, aby vyučoval jeho syna Roba v Kyokushinkai-Karate. Od té doby rozšiřovali D.Khan a Paatje Faulhaber čínsko-indonéské Kun-Tao v Nizozemsku. Protože v této době byly v Holandsku populární japonské bojové sporty, byl nyní pro Kun-Tao používán japonský pojem "Kempo". "Shaolin" poukazuje na místo vzniku. V r. 1963 byla založena "Chinese Kempo Assotiation". Roku 1964 pak došlo k rozchodu s Jonem Blumingem a r. 1966 se rozešel s Paatje Faulhaberem. Jak D.Khan sám říká, byl jeho Kempo v této době směsicí z Kun-Tao, Tae-Kyon Army Combat, Kung-Fu a Kyokushinkai-Karate. Ve stejném roce byl zaveden jeho tvrdý Shaolin-Kempo v hnutí Black Power v Pena (Pennsylvenia/USA) a přinesl Kempo do Německa. Ve středu 27.7.1966 ve 20 hodin poprvé představil v Německu své Shaolin-Kempo v Goch-Pfalzdorf a následně v r. 1967 byl založen první německý svaz Shaolin Kempo.
Po rozchodu s Paatje Faulhabersem navštívil D.Khan Hong Kong, Thajvan, Thajsko a Japonsko, aby tam dále studoval bojová umění. V Japonsku navštívil velmistra v judu Kotani (10. Dan) a trénoval u snad nejlegendárnějšího velmistra v karate, Gogena Yamaguchiho (10. Dan).
V Thajsku byl podle vlastních slov zkoušen Číňany na 7. Dan Kempo (Kung-Fu). Studoval v klášteře Woe Bok Lang. Dne 22.6.1967 byl založen "První nizozemský Shaolin-Kempo svaz (ENSKB)". Předsedou byl G.K.Meijers, sekretářem byl G.J.M.Zantwijk a dalším členem předsednictva byl Frits Drijsen. Jako ENSKB emblém převzal od rodiny Yamaguči pravou vztyčenou pěst a japonská písmena nahradil pomocí Shaolin-Kempo. D.Khan se pak stal členem "International Judo a Jujitsu League (IJJL).
Na začátku 70. let začal D.Khan uvažovat o vyučování původních klášterních systémů Shaolinu na západě. D.Khan měl v Asii kontakt s řádem Shaolin. Díky svým ohromným znalostem a schopnostem se stal nejen členem tohoto společenství, ale i vedoucím hlavním mnichem, který z pověření řádu Shaolin tato učení poprvé na západě uvedl ve známost. Roku 1974 představil princ D.Khan "Chan Shaolin Si", zvaný také severní Shaolin klášterní systém, jako rozšíření svého systému a trénoval sám v Severním Porýní-Vestfálsku. Od srpna 1974 trénoval takzvanou 1. Shaolin-skupinu v Duisburgu, od ledna 1975 pak při policejním sportovním klubu v Mönchengladbachu. Tato skupina byla organizačně vedena jejím tehdejším 1. asistentem Willy Horstmannem, Rüdigerem Lenzem a Klausem Poestgesem. Několikeré vysílání v německé televizi a informace v tisku (Spiegel, Bild, ..) seznámily Evropu s touto 1. skupinou Shaolinu. Ve stejném roce založil univerzitu "Chan Shaolin Si".
Na pozvání vlády Národní Číny cestovala 1. skupina do Asie. Před kompletně nastoupenými policejními výcvikovými silami Policejní akademie v Taipeh se konaly přehlídky, které byly přenášeny v televizi. Hned po tom šlo o Japonsko, kde směli dát přehlídku před Gogenem Yamaguchim. Gogen Yamaguchi předal D.Khanovi vysoké japonské vyznamenání - Tscho-medaili.
V roce 1976 následovala 2. skupina Shaolinu pod vedením Klause Poestgese. 3. skupina Shaolinu trénovala pod vedením prince Dschero Khan v Solingenu. Roku 1979 začal D.Khan se svým asistentem Klausem Poestgesem vést vysokovýkonnostní trénink pro úředníky spolkové pohraniční stráže 2. GSA v Bonnu. Tato jednotka byla v Bonnu kompetentní zajišťovat bezpečnost vedoucích politiků. Tento vysokovýkonnostní trénink navštěvovali také členové GSG 9. Na spolkové zahradnické výstavě v Bonnu 1979 byla vrcholem přehlídka samopalů jako zbraní obranných a ne střelných a Spiegel z ní uveřejnil jedno foto. Z tohoto tréninku vznikla skupina pro boj zblízka Black Eagles.
Při jedné návštěvě v Thajvanu byl poznán jako princ Dschero Khan, a to Mongolem žijícím v této zemi. V roce 1991 navštívil Mongolsko. Jeho původ odvozovaný od legendárního Dschingis Khana byl mongolskou vládou potvrzen a uznán. Smí se od té doby nazývat "poradce vlády".
D. Khan studoval v chrámu Hsi Lin čínské klasiky a tradiční čínské lékařství. Studoval křesťanskou teologii v internátě Don-Bosco v Uechelen (Nizozemí). Navštěvoval islámskou Hadschi-školu v Bandungu (Indonésie) a nosí také titul "Hadschi", protože byl jako poutník v Mecce. Studoval v Zen-klášteře v Kyoto (Japonsko) a shintoismus u Gogena Yamaguschi v Tokiu (Japonsko). Je Hosang Lama-mnichem a studoval u tibetského lámy Keshe Gonsong Lendup. Dále je dobře znám Dalajlámovi. Také byl vzděláván v Fu-Lu-Tao, třech velmi důležitých čínských filozofiích, které představují buddhismus, konfucianismus a taoismus. Na Thajvanu studoval čínskou farmakologii. Je Prof. Dr. med T.C.M., antropolog a Rector Magnificus CTC univerzity. Dále studoval psychologii a je vynikajícím psychoanalytikem a psychiatrem.
Protože studoval téměř všechna náboženství a filozofie na zemi, nazývá se "teologem = pra-taoistou = univerzálem". D.Khan měl během svého života asi 50 učitelů. Jeho snahou vždy bylo, naučit se vše o bojovém umění, o technikách a taktikách. Takto se mohl optimálně bránit. On sám přitom uvádí 14 disciplín. Říká se, že získal stovky diplomů, listin, medailí a pohárů, aj. v Judu, Jiu-Jitsu, Tae-Kwon-Do, Muay-Thai, Hap-Ki-Do, Tang-So-Do, Pentjak-Silak, Shorinji-Kempo, Chan-Shaolin-Si a Dju-Su.
Dnes se nacházejí systémy naučené od prince D.Khana na mnoha místech na světě. Jeho systémy fungují od začátku vedle sebe a existuje mnoho odvětví. Systémy se mohou shodovat nebo se od sebe odlišovat, princ D. Khan se zde nikdy pevně nevázal. Aby bylo možno pochopit D.Khanův systém boje a filozofie, musí člověk rozumět za nimi stojícím osobnostem a jejich motivům – alespoň do jisté míry. Tak je jeho systém boje nemyslitelný bez kulturního pozadí a bez vztahu k bojovým uměním, který vznikal od nejranějšího dětství. Stejně tak by tento systém nevznikl bez zkušeností, které mohl nasbírat.
(Autor německého originálu: Soke Frank Steinbüchel)
Příběh chrámu SHAOLIN
Pojem Shaolin je znám dnes takřka po celém pozemském světě. Je kolébkou bojového umění a také Buddhismu. Mniši z tohoto čínského kláštera od nepaměti rozvíjejí bojové umění k absolutní dokonalosti a také schopnost kontemplace, aby dosáhli celkové harmonie těla i duše. V klášteře Shaolin žije 80 mnichů, kteří se věnují především meditaci, a 30 mnichů bojovníků, tzv. bonzů. Těm nejmladším je pouhých 8 let. Mnohé cviky jsou tak obtížné, že je zvládne jen tělo mladé a poddajné.
Každé ráno v pět hodin budí obyvatele kláštera zvuk bronzového zvonu vážícího šest a půl tuny. Po společné snídani následují modlitby a poté základní cviky Wu-shu. Jeho kořeny sahají do pradávné historie. Vyvinuly se ze starých "šamanských" tanců a válečných rituálů, které měly před bojem povzbudit elán a odhodlání vojenských jednotek. Podle bojového mnicha bonze Dequiana je těchto základních cviků 120.
Samotná klášter leží v provincii Che-nan přibližně 800 km jihovýchodně od Pekingu. Jeho budovy a chrámy se rozkládají na úpatí hory Song, která je jednou z pěti posvátných hor Číny. Vypíná se do výšky 1512 m a říkalo se o ní, že je osou světa. Celá přilehlá oblast je považována za kolébku čínské civilizace. Na řece Huang-He (Žlutá řeka) leželo i město Luoyang, které bylo až do 12 století hlavním městem Říše středu. V této oblasti také vznikl první klášter Bílého koně.
Podle pověsti připlul v roce 527 do čínského kantonu indický buddhistický mnich Bodhidharma. Říkalo se, že je to rozježený neotesanec s modrýma očima, ale že je také dvacátým osmým patriarchou indického Buddhismu po samotném Buddhovi. Byl pozván k čínskému císařskému dvoru, kde se mu dostalo nejvyšších poct. Jeho členové vyznávali stejně jako císař Buddhismus, ale Bodhidharmovi dvorský život nevyhovoval. Záhy dvůr opustil a usadil se v blízkosti kláštera Shaolin. Klášter sám byl založen o 100 let dříve v roce 427.
Bodhidharma se uchýlil údajně na devět let do nedaleké jeskyně a věnoval se intenzivně meditacím. Aby mu neztuhlo tělo, vymyslel sérii cviků, které se staly základem Wu-shu. Bodhidharma je tak pokládán za duchovního otce Wu-shu a také Čchanu (Zen), což je odvozeno ze sanskrtského "dhjána" – meditace. Propagoval techniku velmi vytrvalé meditace soustředěné do sebe, která se stala základem Čchanu pro celé další generace. Měl zásadu, že tělo a duch se musí rozvíjet souběžně ve vzájemné harmonii a tvrdil, že meditace v pohybu je mnohem účinnější než meditace v klidu. Během svého života zcela zreformoval život kláštera Shaolin.
Cviky, které údajně pocházejí už z dob Bodhidharmy, jsou založeny na psychické a silové koncentraci. Jednotlivé hlavní cviky mají své specifické názvy – drak představuje ducha, leopard sílu, had životní energii atd. Základem šaolinského umění boje je boj holými pěstmi. Vychází z toho, že silou vůle se i holá ruka nebo noha může stát smrtící zbraní. Cvičí se ovšem i s dalšími tradičními zbraněmi, například kopím, které má konce skryté v dlouhých třásních pro zmatení nepřítele, šavlí, halapartnou a jinými zbraněmi. Bojovní šaolinští mniši se zapsali i do historie. Po celá staletí si klášter střežil svou nezávislost. Několikrát vyhořel, stal se cílem řady útoků, mnohokrát byl na pokraji úplného zničení. Za kulturní revoluce v šedesátých letech minulého století bylo Wu-shu zakázáno jako přežitek, ale zrušit samotný klášter Shaolin si nedovolili ani tehdejší komunističtí vůdci.
Klášter Shaolin se stal "Mekkou" vyznavačů Čchanu i Wu-shu. Každý rok jej navštěvují statisíce lidí z celého světa. V moderní době se do povědomí řady lidí zapsal klášter podle velmi známých filmů – například 36 komnat Shaolinu nebo Chrám Shaolin z r. 1982, ve kterém hraje světoznámý herec Jet-Li. Klášter je dnes ukázkovým příkladem spojení moderní techniky a starých tradicí. Mniši mají k dispozici počítače i internet, k propagaci chrámu používají moderní marketingové metody a se svými "Demo teamy" v rámci svých turné po celém světě dokazují naprostou dokonalost ve svém oboru, aniž by opomněli se stále věnovat meditacím a zdokonalováním šaolinského Wu-shu.
Klášter rozvijí a zakládá stovky škol po celé Číně, které navštěvují děti i dospělí. Pravděpodobně největší školou Wu-shu je institut v T Cha kou, který patří šaolinským mnichům. V současnosti se v něm vyučuje několik set žáků. Klášter se rovněž specializuje na výcvik filmových a televizních bojovníků, má dokonce i svůj hotel pro zahraniční hosty. Není to ještě ani 30 let, kdy byl Shaolin v podstatě v nedotčené přírodě. Svůj nádech opuštěnosti a tajemna si klášter záměrně zachovává dodnes, ale v dostatečné vzdálenosti vyrostly turistické vesnice, které žijí čilým ruchem. Ubytovávají návštěvníky, poskytují průvodcovské služby, vyrábějí a prodávají upomínkové předměty včetně šaolinských mečů nebo mnišských sutan.
Wu-shu se dnes propaguje a provozuje po celém světě. Opravdové Wu-shu není jen strohým bojovým umění s cílem porazit soupeře, ale má v sobě neocenitelné kouzlo v podobě propojení boje, relaxace i kontemplace. V Japonsku, kde bývá praktikován Zen, se mu věnují i špičkoví manažeři známých a prosperujících firem.
Na závěr připomeňme slova dnes již zesnulého a slavného mnicha kláštera Shaolin Shi de Qian (+ 23.8.2008) – "duch soustředěný kontemplací ovládá a podněcuje sílu. Dokáže ji dovézt až ke zničující explozi. Během akce tělo hřmí jako hrom, ale uvnitř člověk zůstává chladný jako kámen. Každá částečka těla musí být pevná jako ocel a lehká jako peříčko".
(Sifu René Kaniok)
